Počasí přálo i nám v Ostravě. Nicméně v úplně nejzajímavějších okamžicích přechodu bylo zataženo. Když se Venuše prokousala okrajem slunečního disku, vítr pomalu odfoukával všechny mraky pryč. Mohli jsme se proto těšit z opravdu slunečného dne. Mnoho lidí chtělo spatřit nepatrnou tečku . Na tak neobvyklém místě se přece tak často nevidí. Dalekohledy ostravské hvězdárny obešly stovky lidí. Nesnažím se ani počítat ty, kteří se dívali z oken svých kanceláří, tříd nebo i z těch nejabsurdnějších míst, ze kterých byl výhled na Slunce. Komu se však pohled na “prachobyčejnou tečku” alespoň trochu zalíbil, nechť shlédne tento malý archiv fotek putujícího kotoučku planety. Fotky byly pořízeny digitálním foťákem typu DiMage Z1.
Přestože byla tato bohyně lásky dlouho považována za sestru Země, je ve skutečnosti spíše jejím protikladem. Zemi se podobá jen co do velikosti (průměr Venuše je menší jen o 1652 km). Pod její velice hustou a bouřlivou atmosférou (kde dují silné větry) je tlak přibližně 100 krát vyšší než u zemského povrchu. Panují tam teploty okolo 480°C. Když se i tyto údaje zjistily díky radarovým měřením a kosmickým sondám, někteří vědecko-fantastičtí spisovatelé přišli o svou inspiraci. Žádní Venušané totiž neexistují.
Slunce je v porovnání s Venuší daleko větší než se Vám může z fotek zdát. Kdyby bylo Slunce velké asi jako pomeranč, zrnko prosa vzdálené od něj 11 m by mohlo představovat Venuši . Druhé, nepatrně větší zrnko, by mohlo být Zemí, pokud by bylo od pomeranče 15 m daleko.